Tisíc let mezi nebem a zemí

1.kapitola

 Tisíc let mezi nebem a zemí

,,Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího, než jste vy sami.“  – Zig Ziglar

332613_271734669515654_142710672418055_901069_156724937_o

 Srpen 1913,  Francie

Temnotu ulice Saint–Vincent prozařovala světla z pouličních lamp, pod nimiž se procházely páry milenců, bohémové z nejrůznějších koutů světa, opilci hledající správný směr k zapomnění či zbloudilé duše čekající na rozhřešení. Básníci, malíři, myslitelé – všichni cítili, jak jejich cíl naplnění netrpělivě krouží kolem nich. Cítili, že je na dosah ruky. Všichni bez rozdílu povolání, majetku a hranice morálky vnímali krásu, která na ně dýchala skrz Montmartre. Vinice na rohu ulice Saint–Vincent a Clos Montmartre dodávala atmosféře jemný venkovský nádech. Nezatažené okenní tabule pavlačových domů čas od času naskytly pohled na dějství, jež se odehrávalo za nimi. Kdo by se ale soustředil na život, který se ho netýkal, když měl prostředky, aby žil ten svůj?

Pokračovat ve čtení „1.kapitola“

Ostatní tvorba

Poutníkova cesta

by iNeedChemicalXNad zemí se vznášela oblaka prachu. Písečné duny zakrývaly výhled do nekonečna. Zvedaly se. A opět klesaly k zemi.Rozvířily se. A opět se uklidnily… Jejich ladný pohyb vytvářel jedinečnou melodii narušující ticho v rozlehlé poušti bez jediného jasného obrysu. Pouští procházel vetchý stařec se zahalenou tváří. Opíral se o dlouhou dřevěnou hůl a jeho drobné tělo se stavělo na odpor větru s neochvějnou vytrvalostí. Každý krok, který ho posunul blíže k neviditelnému cíli, dělal z obyčejného starce ztělesnění lidské moudrosti a síly. Síly, která byla natolik mocná, že zahanbovala vše, co ukrývala nebezpečná cesta před ním. Člověk se svojí nedokonalostí a slabinami se proměňoval v cosi nadpřirozeného, dokonalého a děsivého zároveň. Víra, která zušlechtila jeho rysy, omámila jeho smysly a stala se nejsilnější možnou zbraní, se odrážela v  hlubokých očích starého poutníka…

Ostrým pohledem prohledával okolí, dokud se nezastavil u jednoho konkrétního bodu. Intenzita jeho pohledu se stala nesnesitelnou, po chvíli hrůzostrašnou pro mladé vylekané oči. Tajemství, které v něm spočívalo, obklopilo jeho tělo a duši…

A já se probudila… Pokračovat ve čtení „Poutníkova cesta“

Tisíc let mezi nebem a zemí

Ukázka z 1.kapitoly

Paris

Temnotu ulice Saint–Vincent prozařovala světla z pouličních lamp, pod nimiž se procházely páry milenců, bohémové z nejrůznějších koutů světa, opilci hledající správný směr k zapomnění či zbloudilé duše čekající na rozhřešení. Básníci, malíři, myslitelé – všichni cítili, jak jejich cíl naplnění netrpělivě krouží kolem nich. Cítili, že je na dosah ruky. Všichni bez rozdílu povolání, majetku a hranice morálky vnímali krásu, která na ně dýchala skrz Montmartre. Vinice na rohu rue Saint – Vincent a Clos Montmartre dodávala atmosféře jemný venkovský nádech. Nezatažené okenní tabule pavlačových domů čas od času naskytly pohled na dějství, které se odehrávalo za nimi. Kdo by se ale soustředil na život, který se ho netýkal, když měl prostředky, aby žil ten svůj?